Kostel sv. Kříže. První zmínky o chrámu pocházejí ze 13. století. Původně zde stála kaple sv. Vavřince pro malomocné. V roce 1334, na pokyn kněžny Mechtildy Zaháňské, byl objekt rozšířen a povýšen na chrám sv. Kříže. Patronát nad chrámem převzali řeholní kanovníci sv. Augustina ze Zaháni. Poblíž kostela byla také postavena nemocnice pro místní lid. V 16. století objekt přejímají protestanti, ale v 17. století se opět vrací do rukou řeholníků, kteří zde slouží až do doby sekularizace řádu v roce 1810. V průběhu pobytu napoleonských vojsk v Zaháni se z kostela stává sýpka. V roce 1844 zaháňská vévodkyně Dorothea de Talleyrand-Perigord, účastnice Vídeňského kongresu a mecenáška kultury a umění, odkupuje objekt od městské rady. Zavádí mnoho změn, m.j. zaměstnává architekty Carla Versena z Berlína a Leonharda Dorsta von Schatzenberg z Řezna. V architektuře a výzdobě interiéru nechává vévodkyně Dorothea zdůraznit tři vzájemně propojené ideové odkazy: teologický (Božství Ježíše Krista skrze ukřižování a zmrtvýchvstání), historický (související přímo s dějinami chrámu) a rodový (mauzoleum zaháňských vévodů katolického vyznání).
V kostele se nachází tři tumby, v nichž jsou pohřbeni zaháňští vévodové: Dorthea de Talleyrand-Périgord (donátorka kostela), její syn Ludvík Napoleon de Talleyrand-Périgord (vévoda de Dino, de Valençay) a sestra Dorothey, Kateřina Vilemína Zaháňská (iniciátorka protinapoleonského setkání diplomatů v Ratibořicích v roce 1813).
Chrám je vyzdoben zajímavými dekoracemi v podobě heraldických štítů slezské šlechty. V rámci uměleckého vybavení interiéru za povšimnutí také stojí hlavní oltář s obrazem berlínského malíře Carla Josepha Begase, který je také autorem maleb a fresek v Berlíně (v Deutsches Historisches Museum a v berlínské katedrále) a Postupimi (fresky v Heilandskirche am Port von Sacrow). Sochy svatých jsou autorství berlínského sochaře B. Afingera (žáka Christiana Daniela Raucha), který vytvořil m.j. kašnu Ježíše Krista se čtyřmi evangelisty z roku 1873, která se nachází v Bonnu.
Dalším prvkem vybavení kněžiště byly chórové lavice; ty se však nedochovaly. Významným architektonickým prvkem uvnitř kostela je dřevěná křížová klenba se žebry. Jedná se o vzácnost na území Lubuského vojvodství a severní části historického Dolního Slezska. Při rekonstrukci chrámu zaháňská vévodkyně zaměstnala také známého malíře na skle Carla Samuela Scheinerta z Míšně, který je autorem vitráží zobrazujících postavy 12 apoštolů (v lodi kostela) a zaháňských vévodů spjatých s kostelem – knížat Piastovců, Wallensteinů, Lobkowitzů a Bironů (v kněžišti).
V prostoru chóru byly postaveny varhany, na kterých v polovině 19. století hrál maďarský skladatel Ferenz Liszt. Podlaha této památky je původní; zobrazuje prvky kříže a erbu zaháňského knížectví. Většinu sochařské výzdoby vyrobil zaháňský sochař Carl Lange v 1849 roce.
Architektura památky navazuje na francouzskou novogotiku ̶ předevší vchod, který má svůj vzor v kostele sv. Šebestiána v Norimberku. V roce 1846 byl na věži kostela pověšen zvon vyroben zvonařem Friedrichem Gruhlem z Horních Lužic. Od konce 2. světové války se tento zvon nachází v Německu v městě Detmold. Kostel sv. Kříže stojí poblíž bývalé nemocnice sv. Doroty, založené v roce 1851 vévodkyní Dorotheou de Talleyrand-Périgord.
